No, ta pasáž o tom, že je velmi obtížné najít vysoce kvalitní suchá vína, je pěkná, akorát když se člověk začte do sortimentu některých členů tohoto sdružení (třeba od těch vinařů z Popic), tak to možná vyzní jen jako zbožné postesknutí...nebo jen prázdná proklamace :-)
Anonymous
· 1 year ago
Z mého pohledu je jedinou zárukou kvality kupovaného vína jméno vinaře, a to bez ohledu na systém zatřídění vína. Znalost bližšího původu vína, to jaké konkrétní trati či dokonce vinice pochází, jaká je filozofie vinaře při tvorbě vína, používané technologií apod., to vše pro mne jen umocňuje fakt, že vinař je tou jedinou možnou zárukou kvality nebo lépe řečeno mého očekávání. Jsem zastáncem VOC systému a v budoucnu i definování CRU vinic. Díky bývalému Mikrosu a jeho produkci jedné odrůdy na několika polohách bylo možné vystopovat v jejich vínech v několika po sobě jdoucích ročnících jisté shodné znaky, dané právě polohou. Spolu s těmito víny jsem ze stejných poloh pil vína i od jiných producentů a ne vždy byla ta vína v rámci jednoho ročníku stejné kvality a také ne vždy bylo v těch vínech možné nalézt znaky té které konkrétní polohy, jako ve vínech bývalého Mikrosu. Ale občas se to podařilo a bylo to pro mne milým zjištěním. Podle mne je to dané právě vinařem (vinohradníkem) a jeho přístupem k pěstování révy a následné vinifikaci. Proto bude pro mne vždy zárukou především jméno vinaře. Dušan
Belcarnen
· 1 year ago
p.j.: právě o tom jsem mluvil, že ti členští vinaři jsou dost rozdílní a arbitr sporů se bude hodit :o)
Anonymous
· 1 year ago
Tak to Sdružení vinařů Moravy mi připadá jako správná cesta k hledání autentičnosti vína. Než aby bojovali s větrnými mlýny, tak pěkně v tichoučku (až moc) se snaží řešit základní „co, kde, jak“. Alespoň to tak podle jejich webu vypadá. Háček je možná v tom, že celý systém stojí a padá s důvěryhodností zúčastněných vinařů, což není nutně chyba pokud jsou poctiví sami k sobě, mezi sebou a ke svým zákazníkům. Taky mi to sdružení přijde trochu heterogenní, ale pokud bude snaha, tak se snad nepomlátí.
Jinak mne napadá, že základním problémem vyšších stupňů VOC (VOC Morava i VOC Znojmo jdou ustanovit od stolu) bude věrohodná „apelační komise“. Vinařská Morava je příliš malá (a Čechy nicotné), aby tu bylo dost nestranných odborníků. Jestli se najde 5-10 lidí tak je to hodně a to ještě za cenu zdecimování vinařského školství a výzkumu.
André
Vinograf
· 1 year ago
Sdružení mi přijde bezva věc. Ale bylo by fajn, kdyby začalo nějak víc dělat na systému hodnocení kvality a ten šel ven lidem. Vinařů je hodně a pokud by jejich systém byl senzoricky relevantní, kupující by se mohl trochu orientovat.
Anonymous
· 1 year ago
Belcarnen : To je správná připomínka. V první řadě se jedná o polohu, avšak nejdůležitější je provázanost na ostatní atributy a největší sílu vidím v dobře vyváženém systému jako celku. Zdálo by se, že u auta je nejdůležitější motor, zkuste ale jet bez kola nebo volantu. KDE, CO, JAK, KOMU, a to celé zabaleno do PROČ. To PROČ dostává zabrat. Logicky argumentovat a sugestivně přesvědčovat nestačí, protože to naráží na zájmy silných, jde přeci o peníze vyčleněné VF – malej červenej fábor, co s ním VF mává a hypnotizuje spoustu vinařů. Motivy velkých vinařství na jedné straně a vinařů s profesní hrdostí, privilegovanou vinicí a fandů do vína (zákazníků) na straně druhé jsou neslučitelné. Dokonce i v té druhé kladňácké skupině může dojít k pěkné mele, při zatřiďování – proto bude nutná silná autorita. Proboha, jen ne úředníci ministerstva. Mě z toho vyplývá pouze jedno řešení. Nechat doběhnout VOC kategorizaci, rozdělit konečně peníze a paralelně začít pracovat na apelačním systému. Reformovat VOC do systému podle našich představ je nemožné. Pokud by se nakonec podařilo prosadit kompromisní návrh, stejně to bude kočkopes. Aktivita Sdružení vinařů Moravy je chvályhodná, ale tak nějak všichni cítíme, že to ještě není to pravý ořechový.
Mě je blízký přístup Vinografa (nebo snad Vinografu??) u „Dolnokounické Frankovky“. Odpovídá to přesně přístupu „Kde, co, jak“. Hodně pravdivý názor, myslím, je vyjádřen v přípěvku č22 p. Hořesovského, cituji: „Frankovka z Kounic může vypadat opravdu takhle, ale popravdě řečeno, to není až tak důležité, protože důležitější je vybudovat mechanismus, který je schopen takovýto výrok (ať je ve finále jakýkoli) nejen vyřknout, ale také jej autoritativně ochránit.“ Vůbec celý tento odstavec přesně vystihuje situaci.
Posloupnost by se ale měla stavět od polohy, s tím souhlasím. Poloha – preferovaná odrůda, nebo odrůdy – přístupy ve vinohradu – přístupy ve sklepním hospodářství a technologii – kodex.
Někde v té diskusi také zaznělo, že pro oblast Čechy žádný takový systém nutný není. To je vlastně pravda pravdoucí !
j.j.
Belcarnen
· 1 year ago
A víte co je na tom všem nejhorší? Že jsem se právě vrátil z degustace jedné ze špiček Alsaska a to vinařství své kousky vůbec neoznačuje podle Grand Cru vinic (byť jejich jména samozřejmě vždy "mezi řečí" uvede, včetně přesného ukázání na fotce a infu o podloží), protože celý ten systém je podle nich "příliš mladý" (tuším od r. 1983) a zatřídění často fungovalo systémem "kamaráčoftu" a je zařazeno příliš mnoho velký ploch :) Takže tu očividně neobjevujeme nic nového, univerzální systém není a perou se s tím i v takhle tradičních oblastech :) Ale o tom asi víc zítra.
Anonymous
· 1 year ago
Njn, dyk jeden pan vinař by si jinak nemusel ironicky pojmenovat víno názvem, který ve finále vyzněl po slovní přesmyčce "To nejlepší z mé prdele" :)) budiž mu země lehká.
Sajmik: ono je to složitější, ten systém v principu sice vznikl už v roce 1975, ale teprve v roce 1983 tak mohl být značen první ročník z některých vinic a další vinice byly přidány ještě později.
Belcarnen
· 1 year ago
Sajmik: jinak funguje už ta první adresa, úplně v pohodě :) Je to fajn web.
hores
· 1 year ago
Dovolím si reakci na některé příspěvky:
Systém VOC (stejně jako DAC, DOC, AOC... ) není důležitý primárně pro nějaké pevné a jasné označení kvality vín jednotlivých výrobců nebo skupin výrobců, ale kvůli orientaci konzumentů ve značení vín. Je to prostě jiný způsob označení vína v láhvi, podle kterého si jej lidé kupují. Kritériem není kvalita, nýbrž nějak nastavená příbuznost (územní, technologická, tradicová, kombibovaná...). Kvalita s tím samozřejmě souvisí, ale poněkud až jako vedlejší efekt. Proto i v rámci jedné apelace bude vždy důležité jméno výrobce, a jiný výrobce ve stejné apelaci bude vyrábět třeba i dosti odlišná vína. Důležité je, že ta vína splňují omezení či mantinely dané předpisy pro tuto apelaci. Mohou to být omezení či určení technologická, výnosová, nebo dokonce jen oblastní. Proto je potřeba, aby systém VOC byl hierarchický vertikálně, tj. aby na jedné apelaci mohly vyrůst další menší, "zpřesňující" apelace. JE jasné, že na špici bude apelace nejspecifičtější, ale zároveň ten systém musí vždy zaručovat to základní: schopnost přinést informaci pro konzumenta, aby se podle apelace zorientoval, nikoli aby ho to zmátlo. Takže je třeba hledat kompromis mezi "téměř žádnou specifikací" (tj. VOC MORAVA) a přílišnou hierarchizací (tj třeba apelace "svah pana Kopretiny a pana Pampelišky").
Touto poslední absurditou také chci říct, že současný zákon umožňuje prakticky cokoli. Zákon v podstatě jen říká, že vína VOC se vymykají běžnému zatřídění SZPI, neboť si je bude "zatřiďovat" (tj. posuzovat, zda splňují kritéria pro danou apelaci) dle vlastních kritérií každé sdružení vinařů VOC samo. Vůbec tam tedy nejde o kritéria univerzálně známá (stupeň cukernatosti), ale o kritéria, jaká si kdo vymyslí. To je dobré i špatné. Dobré poroto, že mohou vznikat opravdu skvěle přiléhavé apelace jako ušité danému teroir, ovšem můžou vznikat úplné nesmysly. V tuto chvíli si může každý založit jakékoli sdružení vinařů VOC (na to stačí tři lidi), vymyslet si jakoukoli blbost a MZe nemá žádné legální právní nástroje tomu zabránit a povolit to musí (to, že v konkrétním případě vzniku VOC ZNOJMO ministerstvo účinně brání, je nelegální zneužití moci, žalovatelná nečinnost, prostě exces, s kterým nelze kalkulovat, i kdyby to nakrásně bylo v individuálním případě prospěšné. Kdyby totiž vinaři ze Znojemska oparvdu chtěli, povolení si i přěs nevůli MZe soudně snadno vymůžou).
Suma sumárum, je nutné opravdu nejprve promyslet systém teoreticky, a pak na základě konkrétních poznatků z našich vinařských regionů ho zavést spolu s úpravou zákona. Jde to sice i jinak, bez zákona (tj. bez politiků), kdyby vznikla skutečná odborná autorita - nějaká respektovaná nestátní instutuce, která by příslušná pravidla prosazovala. Každopádně, když se to nějak takto neudělá, tak se to podělá, promiňte ten výraz.
Těch 5-10 expertů by v pohodě stačilo (ani by nemuselo jít o devastaci školství), jen musí mít prostředky, resp. partnera s alespoň minimálním aparátem na realizaci těch myšlenek (na to by stačil Svaz vinařů ČR). V tomto je ale průšvih, že tyto vinařské instituce jsou ovládaány zájmy skupin, které mají problém s odbytem levného vína velkého množství, a tento systém (VOC) je pro ně naprosto nezajímavý, neboť jim nic neřeší, jde mimo jejich většinovou produkci a jeho rychlost zavedení je neúnosně dlouhá.
Pokud jde o SVM, mnohé jsem s panem Trčkou diskutoval a probíral, ale než to tu začnu reprodukovat, pokusím se raději požádat pana Trčku, aby nám tady k tomu něco více řekl sám.
p.j.
· 1 year ago
hores: No, už tam vidím první ústupek (první z řady?)v tom, že se připouští, že hierarchie VOC nemusí nutně být o vyšší kvalitě, ale že to možná bude jen pouhopouhé geografické určení. ale to je přeci přesně VOC Morava - jen cosi mírně odlišné od zbytku, jen jiný nápis na etiketě. Neříkám, že Grand Cru (nebo jak si to pojmenujeme) nutně musí znamenat, že konzumentovi ta nálepka zaručí špičkovou kvalitu, ale to území vybrané pro nejvyšší stupeň nutně musí mít alespoň nejlepší potenciál ze všech ostatních, nejlepší polohu podle všech známých kritérií a nejnižší výnos oproti nižším (šíře vymezeným) supňům apelace. Pokud to bude jen o tom, že se pan Pampeliška a Kopretina dohodnou, že z té své černozemní roviny udělají Grand Cru, poctivě si počkají těch pět let (pochybuju, že si vinaři odhlasují desetiletou lhůtu), přijedou komisaři a odfajfkují si každý rok, že vinice je řádně vedená, že víno je vskutku dobré a tudíž nic nebrání tomu z toho Grand Cru udělat - tak to z toho zase bude jen typický český paskvil, nadbytečný nesmysl, kolem kterého chvíli bude na začátku povyk a jakmile se spotřebitel domákne, že to je jen záminka k tomu, aby vysolil o něco víc peněz a že je toho v regále nějak moc, tak už se na to chytne jen náhodný laik jako na výkřiky "výběr z hroznů je nejlepší" ve filmu Bobule.
Zdeněk Trčka
· 1 year ago
Dobrý den všem zde na této diskusi a panu Horešovskému dík za avizo. Téma nás zavedlo do základních oblastí, se kterými se potýkají vinaři a s některými z nich i Vy, konzumenti, milovníci, obchodníci i pijáci vína. Protože to zde celé vyústilo ke zmínce o SVM, uvedu tedy nejprve základní fakta. Oficiálně vzniklo naše Sdružení s srpnu 2006, při aktivitě sedmi vinařů již od roku 2004, tedy přípravy cca dva roky. Ustavující schůze čítala třináct vinařů a na dnešní počet jsme se dostali postupně. Jednou ze základních myšlenek bylo vytvořit alternativní skupinu, z celé té "bohulibé" činnosti svazových funkcionářů i politiků homogenizovat vinařskou obec do jakéhosi jednoho celku se vymanit a profilovat. Základní pravidlo pro členství je nezávislost členského podniku na nákupu hroznů, tedy struktura podniku, historie i idea výhledu generačního vývoje, předpoklad kvalitní snahy dalších prvků jako účast na akcích a schůzkách, sebevzdělávání i další je zakotveno v našich Stanovách. Snad to nebude nuda, zmiňuji se o tom proto že žádný filtr celkové odborné zdatnosti jsme nechtěli a ani nebyl nutný, do budoucna se však připouští jeho zavedení. Ještě chci k tomuto podotknout, že plán profesní činnosti vedle zmíněných důvodů byl na světě, jasné obrysy jsme formulovali ihned po založení organizace, směr který vedeme je prezentován na našem webu. Úskalí, která ukazuje praxe dnes, vidím v značném územním rozložení členů, doplněné individuálními pohledy na zrod něčeho nového, a na naše podmínky nevyzkoušeného. Přesto všechno máme připraveny verze uvedení značky na trh, což předpokládám zmíněná slabá místa otupí. O způsobu rozhodne Valná hromada v lednu 2009, včetně všech nutných interních předpisů ochrany značky. Termínově by nám to mohlo snad vyjít na jaro 2009, nemohu seriozně říct, záleží také na rozhodnutí VH.
To by bylo krátce o našich věcech a nyní se musím omluvit, určitě se ale co nejdříve znovu zapojím s polemikou třeba o kvalitě, jak ji vidíme /na našem webu prozatím neumístěno/.
Z.T.
hores
· 1 year ago
p.j.: Dobrý den, tak já nevím úplně, jestli si rozumíme. Já tedy nemám proti tomu co říkáte nic, a ani nic jiného neříkám. V konceptu, který jsme prosazovali, bylo, aby jednotlivé apelace měly předpisy, které zohlední terroir. Terroir je komplex vlivů geografických, klimatických, půdních, ale také zásadně vlivu lidského jako jsou tradice, postupy, technologie atd. To vše shrnuto pod jednu značku je (má být) VOC. Jestli to znamená či neznamená kvalitu? No samozřejmě že to je nastavení určité specifické kvality pro danou apelaci, ale hlavně je to jiný způsob orientace ve vínech, čili marketingová věc. Nerozumím vůbec, o jaký ústupek by šlo vůči VOC MORAVA, když právě VOC MORAVA je z hlediska toho, co jsem teď řekl holý nesmysl. VOC MORAVA se jen pokusí obchodně zneužít nápis MORAVA popř VOC na lahvi. Já jsem toho názoru, že Morava nemá žádné terroir, neboť její specifikum je pouze v tom, že se nachází na severním okraji evropských vinařských oblastí. To nemá s terroir nic společného, což se koneckonců projevuje uvnitř Moravy - stačí se podívat na tisícerou různost moravských vín.
dokážu si tedy představit, že takové Znojemsko je základním stupněm VOC, apelace první (či nulté, jak chcete)úrovně. Na tom pak může vyrůst další apelace, pokud se třeba s Šaldorfu dohodnou, že budou dělat Sg tím a tím způsobem. Pak tento Sg bude mít známku VOC Šaldorf. Vedle toho může vzniknout VOC Šobes, klidně se to může jmenovat VOC Grand Cru Šobes, co já vím. Možná to takto vypadá jako chaos, ale to je právě otázka vymezení vlastností toho apelačního systému jako celku.
Jinak k těm lhůtám: odkazuji se na svůj loňský článek ve VO. Povolení udělit rozhodnutí o přidělení práva značit vína VOC podléhá běžnému správnímu řízení, jako třeba Váš řidičák, stavba nebo pokuta u policie. Správní orgán musí činit všechny úkony v návaznosti, bez prodlevy, vstřícně ke spravovaným subjektům tak, aby maximálně ctil jejich práva. Žádná lhůta 5 ani 10 let neexistuje. Existuje jen lhůta 1 rok, o které mluví § 23 vinařského zákona, ale to je lhůta maximální. Neexistují anui jíná omezení. MZe tedy v současných podmínkách MUSÍ povolit jakékoli VOC v podstatě běžným postupem, tj. v řádu týdnů max měsíců. A nemůže zasahovat do jeho obsahu, a to nijak.
Belcarnen
· 1 year ago
hores: dovolím si reakci jen k tomu poslednímu odstavci. De iure je tedy nutno povolit vlastné jakékoliv VOC (kdo schvaluje, zda má smysl?), ale je to správně? Komu přesně taková možnost pomůže? Nebude VOC vzniklé podobným způsobem (tj. nějaká hrubá specifikace co je to asi tak VOC Šaldorf) přesně tím, co celou značku může dokonale devalvovat? Nemělo by význam, pokud už tedy má dojít k nahrazení (nebo snad doplnění?) přívlastků VOC systémem, to řešit najednou u všech míst původu, kde lze nějaká specifika nalézt? Jak chcete komunikovat celý systém VOC a jeho smysl se zákazníky na základě třeba dvou samostatně vzniklých obcí?
Mám strašně rád různé nadšenecké projekty a aktivity, ale trochu se bojím, aby nějaká snaha "mít VOC co nejdřív, ideálně hned" celý ten systém, který bych tu měl mnohem raději než přívlastky, nenarušila hned v úvodu.
p.j.
· 1 year ago
hores: No, trochu mne vyprudila Vaše věta o tom, že kritérium by mohlo být třeba JENOM geografické, to už mi přišlo úplně stejné jak koncept VOC a nepřijatelné a devalvující celý systém. Ale když přemýšlím nad tím, jak jednoduše jsou (jak popisujete) de jure nastavená pravidla, jakože kdo si požádá a počká, ten se dočká, tak vlastně...proč ne? Je to echt liberální, to mi dělá dobře, přesunuje to zodpovědnost za kvalitu z ouřady a vědce na samotného žadatele a vinaře, na tu známou "neviditelnou ruku trhu", která po počátečním chaosu a zahlcení všemožnými a i nemožnými VOC (založenými třeba opravdu jen na tom, že někdo někde bydlí)to časem probere a v dlouhodobém horizontu si sami spotřebitelé udělají přirozeně jasno v tom, která apelace je opravdu smysluplná, odlišitelná od ostatních s dobře nastavenými mantinely výnosu, odrůdové skladby a technologie a rozpoznatelnou kvalitou. Že v tom bude mít "běžný spotřebitel" trochu hokej? Jeho problém. Kdo chce pít dobrého vína, musí se trochu starat a chtít se něco o něm dozvědět, jinak bude vždy v osidlech marketingových fíglů a povoleného klamání. Jo, já jsem pro tohle řešení: předkladatel žádosti je sám zodpovědný za to, co předkládá, úřad to jen to schválí a určí, kdo bude kontrolovat, že to, k čemu se apelace zavázala, se pak skutečně dodržuje. S přihlédnutím k české realitě si myslím, že to je možná lepší řešení, než že se odborníci dohodnou a stanoví ty mantinely oni.
p.j.
· 1 year ago
Koukám, že jsem opět během krátké chvíle otočil názorově bezmála o 180° :-) kdo mne zná, ví, že to je pro mne typické. Když jsem kdysi s mým někdejším guru prof. Milanem Machovcem vedl soukromý hovor, k mému zděšení jsem zjistil, že má trochu jiné názory, než jsem z jeho postojů na přednáškách odhadoval. Zeptal jsem se ho, znejistělý, jestli vůbec věří v Boha. Odpověděl, že to podle toho, s kým mluví. Je-li kolem něj víc věřících, tváří se jako ateista a naopak. tahle poloha mu prý přijde nejzábavnější :-)
Vinograf
· 1 year ago
p.j.: Tohle mi připomíná debaty na nože s některými kamarády, kdy se od nich po týdnu dozvím, že vlastně obhajovali stanovisko vlastní ženy, se kterou se na tohle téma přou. A dělali to tak proto, aby si ujasnili vlastní argumenty. Zábava to asi je, ale nepřijde mi to moc konstruktivní.
hores
· 1 year ago
Musím upřesnit: já jsem v tom loňském VO silně kritizoval kombinaci dvou věcí: mizernej zákon a aktivitu (resp neaktivitu - což je taky aktivita :-) ministerstva zemědělství. To je smrtelná kombinace. Pan Králíček tehdy za VOC odpovědný (jakkoli ho nemám rád, protože představuje typického alibistického úředníka, který zneužívá svou administrativní moc k osobnímu prospěchu) se tehdy snažil u VOC ZNOJMO zavést jakási pravidla pro toto VOC podle francouzského vzoru. Ta jeho iniciativa byla chvályhodná, nicméně naprosto nelegální, protože on překračoval brutálně zákon, když vyžadoval něco, co zákon vůbec nestanoví. To je jako kdyby se Vám řidičák rozhodl dár úředník magistrátu jen za předpokladu, že jste držitelem zbrojního pasu - možná užitečné, leč zcela nezákonné.
Neboli, pokud máme tak strašně liberální zákon, pak musíme připustit, že tady bude VOC všeho druhu (proptpže lidi jsou různé, že...:-), a nebo vytvoříme mechanismy, které to včas usměrní. Mechanismy nemusí být zákonné, leč profesní, a já jsem to požadoval po Svazu vinařů. Leč marně, Svazu vyhovovala ta liberálnost zákona kvůli tomu, že umožňovala právě jeden z těch nesmyslů (VOC MORAVA). Takže pokud si vinaři sami neuvědomí, že ve VOC je schovaná perla a zneužijí tu liberálnost zákona (která je mi také symaptická) pro parciální či okamžité zájmy, pak zkrátka ámen.
hores
· 1 year ago
...možná ješta na dokreslení doporučuji adresy http://www.vocznojmo.cz/ a www.voc.cz (což je nehotový pokus Petra Posoldy zmapovat vývoj VOC u nás)
p.j.
· 1 year ago
Konstruktivní...přijde mi to férovější než se přidat k některému z nepřátelských táborů v duchu teze, že jinak je to "ztracený hlas" a hájit tvrdošíjně stranickou linii i kdyby hrom na koze. Do dnešního dne jsem, nevím, jak Vy, netušil, že zákon lze vykládat tak, že stát do těch podrobností nemá co mluvit. Takže jsem jen bedlivě sledoval, kdo začne slevovat z kvalitativních nároků na vyšší stupně. Jestli ale stát do toho stejně nemá co mluvit, tak to úplně mění situaci a měním i já své stanovisko: v tom případě, podle mne, do toho už nějaký Svaz nemá vůbec co mluvit (věřím mu snad i ještě míň než ministerstvu, že to nastaví ku prospěchu všech) a všichni patroni vína s námi, jedeme!Jdu si přihlásit Kotlářka Premier Grand Cru Classé A :-)
hores
· 1 year ago
Ano skutečně, stát do toho nemá (téměř) co mluvit. Já jsem to publikoval několikrát ve Vinařském obzoru, jenže vinaři zákony ani řeči o nich nečtou. My tu v Česku máme tak strašně zakuklenou tu rakouskouherskou připodělanost před tatíčkem státem, že mu věříme všechno a dáváme mu i to, co jeho rozhodně není.
Podle Ústavy ČR smí veřejná moc činit výhradně jen to, co jí dovoluje zákon, a to způsobem, která zákon stanoví (promyslete to - úžasné pravidlo, že....). Kdybychom si my Češi toto občas uvědomovali, tak je naše každodenní realita dokonale jiná. To mi můžete věřit, je to můj profesní chlebíček. Bohužel však se dobrovolně necháváme šikanovat, neprotestujeme proti tomu, že nás někdo pořád diriguje a přikazuje nám nesmysly, které si sám vymyslel. Proto na sebe necháváme řvát úředníky na přepážkách, tolerujeme jim jejich přezíravost, aroganci a dokonce i agresi a mačkáme před nima čepici.
Ale zpět k vínu, pokusím se shrnout, co zákon vlastně říká: ono slovo "téměř" v úvodu znamená, že VOC víno musí být vyrobeno na stejném nebo menším území, než je vinařská oblast, výrobce musí být členem sdružení. Víno musí odpovídat alespoň požadavkům pro jakostní víno podle vinařského zákona. Členy VOC sdružení můžou být pěstitelé, kteří mají zaregistrovány vinice na území, pro které sdružení žádá povolení, a jsou zároveň výrobci a členem sdružení může být i výrobce nakupující vinné hrozny z vinic registrovaných na území uvedeném v žádosti o povolení. Toto území musí být geograficky spojené (což mimochodem nikdo neví, co to znamená). V žádosti musí být uvedena charakteristika vlastností vína, které bude uváděno do oběhu jako VOC a podmínky, za nichž bude toto víno uváděno do oběhu, stejně jako procesní postup při zatřiďování vín jako VOC.
To je vše. Charakteristiku vína i procesní podmínky zatřiďování si stanoví sdružení vinařů samo a jakkoli. Geografické spojení je asi také splnitelné snadno, stejně jako podmínky členství ve sdružení (jen vinohradníci a vinaři). Protože sdružení vychází ze zákona o sdružování občanů, stačí mít na VOC tři zakládající členy. Zákon sice říká, že ministerstvo v povolení stanoví podmínky, za nichž lze označení vína originální certifikace přiznávat, a podmínky jeho uvádění do oběhu, nicméně tyto podmínky zákon neurčuje a žádný státní orgán si je nesmí vycucat z prstu, i kdyby to bylo převzato třeba z Francie (to by byla nepřípustná libovůle při výkonu státní moci).
No a máme to. Jdu do toho s Vámi :-) Konečně se po letech někdo na moje volání ozval :-)
hores
· 1 year ago
...ale to podstatné: proč tu tedy ještě není např. VOC ZNOJMO (které jsem právně zastupoval a které má tyhle věci už dávno - léta! - odladěné) a nebo jiná VOC jinde? No protože MZe je v hlavách vinařů všemocné, každý se chce s pány úřadníky raději kamartádit než škorpit a MZe tuto svou pověst udržuje zuby nehty, když klade všemožné překážky. A když mu dojou nápady, tak zůstane prostě nečinné. No a povolení tedy na světě není a nebude. To by museli vinaři sebrat odvahu a zažalovat MZe, které ovšem mj. řídí SZPI, která jak známo má kontrolní pravomoci.... Zase jeden had zakousnutej do ocasu. Ovšem tenhle se dá rozetnout snadno, jen to chce dívat se zpříma a nemít máslo na hlavě.
p.j.
· 1 year ago
hores: Protože si hraju na neutrála a dal jsem najevo, že v téhle válce nechci být vtahován víc než do pozice pozorovatele, slyšel jsem i verzi příběhu VOC Znojmo z druhého tábora. Tam to samozřejmě znělo tak, že na vině je neschopnost a mladistvá arogance určitých osob podepsaných pod VOC Znojmo. Nemohl jsem se ale ubránit dojmu, že to je spíš požadovaný efekt, aby to tak vypadalo. Prý původně VOC Znojmo měli "zařídit" jiní lidé, vážená a zavedená stará garda. Na jakémsi osudovém jednání však toto překazil výrok pana Vajčnera který řekl: Dejme šanci mladým. Skoro bych řekl, že značná část toho, proč to nejde, pramení z těhle osobních "účtů", jakože určité skupině dost záleží na tom, aby snažení "mladých" vyšumělo, aby po něm zbyla jen pachuť kontroverze a neúspěchu vedle které se bude vzpomínat na zlaté staré časy, kdy to beželo klidně, rozvážně pod vedením zkušených. Zatím jim to, bohužel, vychází a jelikož jsem se léty odnaučil věřit v Čechách na dobré konce, z toho pramení má sarkastická skepse ohledně toho, jak asi celé VOC dopadne.
hores
· 1 year ago
Hezký večer, spravedlivě musím říct, že první dva roky jsem s VOC ZNOJMO neměl nic společného a jeho historii vůbec neznám. Vinaři mě oslovili až v okamžiku, kdy předsedou sdružení byl pan Hort (ani nevím, zda předsedu dělal před tím někdo jiný) a požádal mě o právní pomoc, aby se věci hnuly, neboť MZe kladlo neúnosné překážky při schvalování. S panem Vajčnerem jsem se setkal v souvislosti s VOC vždy jen valné hromadě sdružení, na některé věci měl občas odlišný názor (nikoli na VOC, ale na razanci prosazování) a také byl mezi ostatními dosti respektovaný, byť třeba přehlasovaný. Vše probíhalo zcela korektně, bez vášní a bez spikleneckých porad či taktik naznačuících nějaké válčení. Pan Vajčner má podle mého názoru shodnou představu o podobě VOC ZNOJMO s ostatními znojemkými vinaři.
Podle mého názoru ale VOC ZNOJMO nebylo předmětem ani žádných sporů, neboť jeho role nebyla donedávna ani nijak významná. Věci se vyhrotily až v souvislosti s VOC MORAVA (jak já to vnímám), tj. někdy před rokem a půl a až v té době nabylo na významu. Podle mne jsou to ostatní všechno jen řeči.
All Comments
Dušan
Taky mi to sdružení přijde trochu heterogenní, ale pokud bude snaha, tak se snad nepomlátí.
Jinak mne napadá, že základním problémem vyšších stupňů VOC (VOC Morava i VOC Znojmo jdou ustanovit od stolu) bude věrohodná „apelační komise“. Vinařská Morava je příliš malá (a Čechy nicotné), aby tu bylo dost nestranných odborníků. Jestli se najde 5-10 lidí tak je to hodně a to ještě za cenu zdecimování vinařského školství a výzkumu.
André
Motivy velkých vinařství na jedné straně a vinařů s profesní hrdostí, privilegovanou vinicí a fandů do vína (zákazníků) na straně druhé jsou neslučitelné. Dokonce i v té druhé kladňácké skupině může dojít k pěkné mele, při zatřiďování – proto bude nutná silná autorita. Proboha, jen ne úředníci ministerstva. Mě z toho vyplývá pouze jedno řešení. Nechat doběhnout VOC kategorizaci, rozdělit konečně peníze a paralelně začít pracovat na apelačním systému. Reformovat VOC do systému podle našich představ je nemožné. Pokud by se nakonec podařilo prosadit kompromisní návrh, stejně to bude kočkopes. Aktivita Sdružení vinařů Moravy je chvályhodná, ale tak nějak všichni cítíme, že to ještě není to pravý ořechový.
Mě je blízký přístup Vinografa (nebo snad Vinografu??) u „Dolnokounické Frankovky“. Odpovídá to přesně přístupu „Kde, co, jak“. Hodně pravdivý názor, myslím, je vyjádřen v přípěvku č22 p. Hořesovského, cituji: „Frankovka z Kounic může vypadat opravdu takhle, ale popravdě řečeno, to není až tak důležité, protože důležitější je vybudovat mechanismus, který je schopen takovýto výrok (ať je ve finále jakýkoli) nejen vyřknout, ale také jej autoritativně ochránit.“ Vůbec celý tento odstavec přesně vystihuje situaci.
Posloupnost by se ale měla stavět od polohy, s tím souhlasím. Poloha – preferovaná odrůda, nebo odrůdy – přístupy ve vinohradu – přístupy ve sklepním hospodářství a technologii – kodex.
Někde v té diskusi také zaznělo, že pro oblast Čechy žádný takový systém nutný není. To je vlastně pravda pravdoucí !
j.j.
appella...
Systém VOC (stejně jako DAC, DOC, AOC... ) není důležitý primárně pro nějaké pevné a jasné označení kvality vín jednotlivých výrobců nebo skupin výrobců, ale kvůli orientaci konzumentů ve značení vín. Je to prostě jiný způsob označení vína v láhvi, podle kterého si jej lidé kupují. Kritériem není kvalita, nýbrž nějak nastavená příbuznost (územní, technologická, tradicová, kombibovaná...). Kvalita s tím samozřejmě souvisí, ale poněkud až jako vedlejší efekt. Proto i v rámci jedné apelace bude vždy důležité jméno výrobce, a jiný výrobce ve stejné apelaci bude vyrábět třeba i dosti odlišná vína. Důležité je, že ta vína splňují omezení či mantinely dané předpisy pro tuto apelaci. Mohou to být omezení či určení technologická, výnosová, nebo dokonce jen oblastní. Proto je potřeba, aby systém VOC byl hierarchický vertikálně, tj. aby na jedné apelaci mohly vyrůst další menší, "zpřesňující" apelace. JE jasné, že na špici bude apelace nejspecifičtější, ale zároveň ten systém musí vždy zaručovat to základní: schopnost přinést informaci pro konzumenta, aby se podle apelace zorientoval, nikoli aby ho to zmátlo. Takže je třeba hledat kompromis mezi "téměř žádnou specifikací" (tj. VOC MORAVA) a přílišnou hierarchizací (tj třeba apelace "svah pana Kopretiny a pana Pampelišky").
Touto poslední absurditou také chci říct, že současný zákon umožňuje prakticky cokoli. Zákon v podstatě jen říká, že vína VOC se vymykají běžnému zatřídění SZPI, neboť si je bude "zatřiďovat" (tj. posuzovat, zda splňují kritéria pro danou apelaci) dle vlastních kritérií každé sdružení vinařů VOC samo. Vůbec tam tedy nejde o kritéria univerzálně známá (stupeň cukernatosti), ale o kritéria, jaká si kdo vymyslí. To je dobré i špatné. Dobré poroto, že mohou vznikat opravdu skvěle přiléhavé apelace jako ušité danému teroir, ovšem můžou vznikat úplné nesmysly. V tuto chvíli si může každý založit jakékoli sdružení vinařů VOC (na to stačí tři lidi), vymyslet si jakoukoli blbost a MZe nemá žádné legální právní nástroje tomu zabránit a povolit to musí (to, že v konkrétním případě vzniku VOC ZNOJMO ministerstvo účinně brání, je nelegální zneužití moci, žalovatelná nečinnost, prostě exces, s kterým nelze kalkulovat, i kdyby to nakrásně bylo v individuálním případě prospěšné. Kdyby totiž vinaři ze Znojemska oparvdu chtěli, povolení si i přěs nevůli MZe soudně snadno vymůžou).
Suma sumárum, je nutné opravdu nejprve promyslet systém teoreticky, a pak na základě konkrétních poznatků z našich vinařských regionů ho zavést spolu s úpravou zákona. Jde to sice i jinak, bez zákona (tj. bez politiků), kdyby vznikla skutečná odborná autorita - nějaká respektovaná nestátní instutuce, která by příslušná pravidla prosazovala. Každopádně, když se to nějak takto neudělá, tak se to podělá, promiňte ten výraz.
Těch 5-10 expertů by v pohodě stačilo (ani by nemuselo jít o devastaci školství), jen musí mít prostředky, resp. partnera s alespoň minimálním aparátem na realizaci těch myšlenek (na to by stačil Svaz vinařů ČR). V tomto je ale průšvih, že tyto vinařské instituce jsou ovládaány zájmy skupin, které mají problém s odbytem levného vína velkého množství, a tento systém (VOC) je pro ně naprosto nezajímavý, neboť jim nic neřeší, jde mimo jejich většinovou produkci a jeho rychlost zavedení je neúnosně dlouhá.
Pokud jde o SVM, mnohé jsem s panem Trčkou diskutoval a probíral, ale než to tu začnu reprodukovat, pokusím se raději požádat pana Trčku, aby nám tady k tomu něco více řekl sám.
Protože to zde celé vyústilo ke zmínce o SVM, uvedu tedy nejprve základní fakta. Oficiálně vzniklo naše Sdružení s srpnu 2006, při aktivitě sedmi vinařů již od roku 2004, tedy přípravy cca dva roky. Ustavující schůze čítala třináct vinařů a na dnešní počet jsme se dostali postupně. Jednou ze základních myšlenek bylo vytvořit alternativní skupinu, z celé té "bohulibé" činnosti svazových funkcionářů i politiků homogenizovat vinařskou obec do jakéhosi jednoho celku se vymanit a profilovat.
Základní pravidlo pro členství je nezávislost členského podniku na nákupu hroznů, tedy struktura podniku, historie i idea výhledu generačního vývoje, předpoklad kvalitní snahy dalších prvků jako účast na akcích a schůzkách, sebevzdělávání i další je zakotveno v našich Stanovách. Snad to nebude nuda, zmiňuji se o tom proto že žádný filtr celkové odborné zdatnosti jsme nechtěli a ani nebyl nutný, do budoucna se však připouští jeho zavedení. Ještě chci k tomuto podotknout, že plán profesní činnosti vedle zmíněných důvodů byl na světě, jasné obrysy jsme formulovali ihned po založení organizace, směr který vedeme je prezentován na našem webu.
Úskalí, která ukazuje praxe dnes, vidím v značném územním rozložení členů, doplněné individuálními pohledy na zrod něčeho nového, a na naše podmínky nevyzkoušeného. Přesto všechno máme připraveny verze uvedení značky na trh, což předpokládám zmíněná slabá místa otupí. O způsobu rozhodne Valná hromada v lednu 2009, včetně všech nutných interních předpisů ochrany značky. Termínově by nám to mohlo snad vyjít na jaro 2009, nemohu seriozně říct, záleží také na rozhodnutí VH.
To by bylo krátce o našich věcech a nyní se
musím omluvit, určitě se ale co nejdříve znovu zapojím s polemikou třeba o kvalitě, jak ji vidíme /na našem webu prozatím neumístěno/.
Z.T.
dokážu si tedy představit, že takové Znojemsko je základním stupněm VOC, apelace první (či nulté, jak chcete)úrovně. Na tom pak může vyrůst další apelace, pokud se třeba s Šaldorfu dohodnou, že budou dělat Sg tím a tím způsobem. Pak tento Sg bude mít známku VOC Šaldorf. Vedle toho může vzniknout VOC Šobes, klidně se to může jmenovat VOC Grand Cru Šobes, co já vím. Možná to takto vypadá jako chaos, ale to je právě otázka vymezení vlastností toho apelačního systému jako celku.
Jinak k těm lhůtám: odkazuji se na svůj loňský článek ve VO. Povolení udělit rozhodnutí o přidělení práva značit vína VOC podléhá běžnému správnímu řízení, jako třeba Váš řidičák, stavba nebo pokuta u policie. Správní orgán musí činit všechny úkony v návaznosti, bez prodlevy, vstřícně ke spravovaným subjektům tak, aby maximálně ctil jejich práva. Žádná lhůta 5 ani 10 let neexistuje. Existuje jen lhůta 1 rok, o které mluví § 23 vinařského zákona, ale to je lhůta maximální. Neexistují anui jíná omezení. MZe tedy v současných podmínkách MUSÍ povolit jakékoli VOC v podstatě běžným postupem, tj. v řádu týdnů max měsíců. A nemůže zasahovat do jeho obsahu, a to nijak.
Mám strašně rád různé nadšenecké projekty a aktivity, ale trochu se bojím, aby nějaká snaha "mít VOC co nejdřív, ideálně hned" celý ten systém, který bych tu měl mnohem raději než přívlastky, nenarušila hned v úvodu.
Jo, já jsem pro tohle řešení: předkladatel žádosti je sám zodpovědný za to, co předkládá, úřad to jen to schválí a určí, kdo bude kontrolovat, že to, k čemu se apelace zavázala, se pak skutečně dodržuje. S přihlédnutím k české realitě si myslím, že to je možná lepší řešení, než že se odborníci dohodnou a stanoví ty mantinely oni.
Když jsem kdysi s mým někdejším guru prof. Milanem Machovcem vedl soukromý hovor, k mému zděšení jsem zjistil, že má trochu jiné názory, než jsem z jeho postojů na přednáškách odhadoval. Zeptal jsem se ho, znejistělý, jestli vůbec věří v Boha. Odpověděl, že to podle toho, s kým mluví. Je-li kolem něj víc věřících, tváří se jako ateista a naopak. tahle poloha mu prý přijde nejzábavnější :-)
Neboli, pokud máme tak strašně liberální zákon, pak musíme připustit, že tady bude VOC všeho druhu (proptpže lidi jsou různé, že...:-), a nebo vytvoříme mechanismy, které to včas usměrní. Mechanismy nemusí být zákonné, leč profesní, a já jsem to požadoval po Svazu vinařů. Leč marně, Svazu vyhovovala ta liberálnost zákona kvůli tomu, že umožňovala právě jeden z těch nesmyslů (VOC MORAVA). Takže pokud si vinaři sami neuvědomí, že ve VOC je schovaná perla a zneužijí tu liberálnost zákona (která je mi také symaptická) pro parciální či okamžité zájmy, pak zkrátka ámen.
Podle Ústavy ČR smí veřejná moc činit výhradně jen to, co jí dovoluje zákon, a to způsobem, která zákon stanoví (promyslete to - úžasné pravidlo, že....). Kdybychom si my Češi toto občas uvědomovali, tak je naše každodenní realita dokonale jiná. To mi můžete věřit, je to můj profesní chlebíček. Bohužel však se dobrovolně necháváme šikanovat, neprotestujeme proti tomu, že nás někdo pořád diriguje a přikazuje nám nesmysly, které si sám vymyslel. Proto na sebe necháváme řvát úředníky na přepážkách, tolerujeme jim jejich přezíravost, aroganci a dokonce i agresi a mačkáme před nima čepici.
Ale zpět k vínu, pokusím se shrnout, co zákon vlastně říká: ono slovo "téměř" v úvodu znamená, že VOC víno musí být vyrobeno na stejném nebo menším území, než je vinařská oblast, výrobce musí být členem sdružení. Víno musí odpovídat alespoň požadavkům pro jakostní víno podle vinařského zákona. Členy VOC sdružení můžou být pěstitelé, kteří mají zaregistrovány vinice na území, pro které sdružení žádá povolení, a jsou zároveň výrobci a členem sdružení může být i výrobce nakupující vinné hrozny z vinic registrovaných na území uvedeném v žádosti o povolení. Toto území musí být geograficky spojené (což mimochodem nikdo neví, co to znamená). V žádosti musí být uvedena charakteristika vlastností vína, které bude uváděno do oběhu jako VOC a podmínky, za nichž bude toto víno uváděno do oběhu, stejně jako procesní postup při zatřiďování vín jako VOC.
To je vše. Charakteristiku vína i procesní podmínky zatřiďování si stanoví sdružení vinařů samo a jakkoli. Geografické spojení je asi také splnitelné snadno, stejně jako podmínky členství ve sdružení (jen vinohradníci a vinaři). Protože sdružení vychází ze zákona o sdružování občanů, stačí mít na VOC tři zakládající členy. Zákon sice říká, že ministerstvo v povolení stanoví podmínky, za nichž lze označení vína originální certifikace přiznávat, a podmínky jeho uvádění do oběhu, nicméně tyto podmínky zákon neurčuje a žádný státní orgán si je nesmí vycucat z prstu, i kdyby to bylo převzato třeba z Francie (to by byla nepřípustná libovůle při výkonu státní moci).
No a máme to. Jdu do toho s Vámi :-) Konečně se po letech někdo na moje volání ozval :-)
Podle mého názoru ale VOC ZNOJMO nebylo předmětem ani žádných sporů, neboť jeho role nebyla donedávna ani nijak významná. Věci se vyhrotily až v souvislosti s VOC MORAVA (jak já to vnímám), tj. někdy před rokem a půl a až v té době nabylo na významu. Podle mne jsou to ostatní všechno jen řeči.